Článek vyšel v časopisu Pes přítel člověka 2009/11

V mnoha kynologických disciplínách je přesně specifikována povelová technika, následnost cviků i pohyb psa a jeho psovoda. Čím dokonaleji se přiblížíme tomuto předepsanému schématu, tím větší šanci pak máme na dobrý výsledek. Svým způsobem je takto nastavený systém jednodušší, protože nevyžaduje od nás žádnou vlastní kreativitu a my máme jasnou představu, co se od nás i našeho psího partnera vyžaduje. Víme naprosto přesně, jak by měly jednotlivé cviky vypadat, jak se máme pohybovat a jaké povely používat.



Agilitní sport je ale zcela jiný svět. Také zde platí jistá pravidla, například že pes nesmí mít na sobě obojek ani nic jiného, že psovod nesmí mít u sebe hračku ani pamlsky a nesmí se svého pejska dotýkat, jinak je ale dvojice na trati velmi svobodná. Záleží pouze na tom, zda se týmu podaří trať překonat bez chyby a v jakém čase. Tato relativní volnost bývá však často příčinou rozpaků začínajících psovodů, kteří jakmile se prokoušou agilitními začátky, zpravidla začnou hledat svůj vzor, kterému by se mohli přiblížit a podobat. A náhle zjistí, že existuje tolik různých stylů, provedení a možností, že se v nich začátečník jen stěží dokáže orientovat.



            Agilitní styly jsou opravdu mimořádně různorodé. Obecně se dá říci, že čím dokonalejší je souhra psovoda se psem, tím lepší je výsledný čas. Cesty, které vedou k tomuto cíli, ale nebývají stejné. Někteří psovodi se na trati pohybují velmi hbitě a jejich psi jsou díky tomu vždy včas informováni o směru běhu a překážkách, které budou následovat. Prakticky to vypadá tak, že psovod je vždy o nějaký ten krok napřed před svým psem. Někdy pohyb takového psa může na první pohled působit poněkud vláčněji a pozorovatel si tak může učinit mylný závěr, že tato dvojice, díky zřejmě pomalejšímu času, do výsledného boje o prvenství nezasáhne. Nicméně plynulý pohyb psa, po psovodem dokonale tvarované ideální dráze bez zbytečných oblouků, může nezasvěceného laika svým časovým výsledkem mnohdy zcela ohromit. Velmi často totiž bývá cílový čas takového precizního běhu právě tím nejlepším.
            Agilitnímu sportu se věnuje velké množství lidí, kteří disponují těmi nejrůznějšími fyzickými schopnostmi. Možná vás teď napadne, že naději na dobré umístění tedy mají jen lidé ve výborné fyzické kondici. Krása agility je ale právě i v tom, že je zde hodně možností, jak zlepšit časový výsledek svého týmu i přesto, že páníček není zrovna vynikající sprinter. Sledujeme-li psovody, kteří se pravidelně umisťují na předních místech výsledkových listin, a přesto z nejrůznějších důvodů nedokážou běžet před svým psem, zjistíme, že jejich psí kolegové umí velmi dobře pracovat i na větší vzdálenost od svého páníčka. Zpravidla takovým pejskům nečiní žádné problémy samostatná práce ve slalomu, vysílání na vzdálené překážky a často disponují i mimořádně dobrou orientací ve slovních povelech.
            Kromě těchto dvou základních provedení agilitního běhu, najdeme i mnohé další rozdíly ve vedení psů. Někteří psovodi na trati téměř nemluví a jejich psi odhadují směr běhu jen podle pohybu psovoda po dráze. Jiní lidé naopak po celou dobu běhu se svým čtyřnohým partnerem hlasitě komunikují a povzbuzují ho. K vidění bývají běhy s mnoha různými otočkami handlera téměř při každé změně směru, stejně jako volnější způsob vedení, kdy pes je vysílán často před psovoda a ten za ním kříží dráhu (rear cross). Samostatná práce psa ve slalomu, na zónách a podobně, je mnohdy nahrazována manipulací ze strany psovoda, psovi je správný směr náběhu do slalomu dá se říci, že ukázán. Pravdou je, že neexistuje rovnice mezi jedním jediným stylem a úspěchem. Vyhrávají týmy s různými styly vedení, bez ohledu na to, že mnohé z výše popsaných dovedností (zvláště rychlé nohy psovoda a samostatnost psa), jsou velkou výhodou. Často záleží také na typu parkúru, některým týmům sedí lépe kurzy běhavé, zatímco jiné častěji bodují na technických tratích.



Jak se tedy orientovat v množství nabízených možností a jak zjistit, která z nich je pro nás a našeho psa ta nejvhodnější? Hledáme-li agilitní styl šitý na míru nám a našemu psovi, musíme počítat s tím, že to nebude jednorázové rozhodnutí, ale spíše dlouhodobý proces. Začínáme-li s agility, první vývojovou fází je získání základních dovedností psovoda, což znamená naučit se přečíst trať, mít schopnost lehce, přesně a uvolněně se v ní pohybovat, dokázat improvizovat, když se situace nevyvíjí podle plánu a především dávat svému čtyřnohému kolegovi včas znamení o tom, kudy se poběží. Pak ještě chvíli potrvá, než zjistíme, jaký je náš pejsek vlastně závodník, co ho motivuje, čím ho naopak brzdíme, v čem jsou naše a jeho přednosti a kde rezervy a čím můžeme zlepšit náš společný výkon. Natáčení našich i jiných běhů a jejich studium, sledování ostatních závodníků, účast na seminářích a trénincích s různými trenérskými osobnostmi, přemýšlení o svém psím partnerovi, o tom, jak zlepšit naši vzájemnou souhru a porozumění na trati, to vše jsou velké možnosti růstu a zdokonalování našeho agilitního stylu.



Přestože hodně pomohou rady a pomoc zkušených trenérů i agilitních kolegů, konečné rozhodnutí, co bude pro nás a našeho psího partnera nejlepší a nejsrozumitelnější, je vždy na nás. Nikdo nezná našeho čtyřnohého partnera lépe, než my sami. Nevzdávejme se tedy ani svého vlastního úsudku a namísto slepého kopírování nějakého vzoru hledejme náš vlastní osobitý agilitní styl a způsob vedení. Koneckonců to je právě jedna z těch nejhezčích stránek agilitního života. Kreativita, nápady a nové možnosti zde slaví úspěchy a záleží jen na nás, kolik času, energie a přemýšlení tomuto tvůrčímu a adrenalinovému sportu jsme ochotni věnovat. 
Kvalitu svého vedení, technickou vyspělost a souhru vašeho týmu si můžete vyzkoušet v agilitní trati Petra Rybáře, kterou postavil na zářijových závodech v Jičíně. Parkúr nabízí skutečně velmi zajímavou sestavu v poslední době stále častěji užívaných kombinací překážek. Pro svůj trénink si trať rozdělte na kratší pasáže a dbejte na kvalitní provedení jednotlivých sekvencí tak, abyste se svým pejskem získali jistotu z dokonale procvičených prvků.