Článek vyšel v časopisu Pes přítel člověka 2009/07
Všichni známe poučná a bezesporu pravdivá hesla typu Štěstí přeje připraveným či Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Víme, že bez kvalitní přípravy to prostě nejde, úspěšná agilitní budoucnost čeká pouze na precizně připravené týmy. Mnozí z nás však nemají úplně jasnou představu, jak by měla jejich příprava na závody vypadat. Máme-li to štěstí, že trénujeme pod vedením zkušeného trenéra, který podle momentální formy citlivě a odborně určuje náplň tréninkové hodiny, máme velkou výhodu.
Mnoho agilitních nadšenců však takovou možnost nemá a často jsou ponecháni vlastnímu úsudku a experimentování, co je potřeba a jak intenzivně cvičit. Jak by tedy měl trénink vypadat? Nejefektivnější je samozřejmě forma individuálního tréninku, kdy má tým možnost trénovat přesně to, v čem si ještě není dostatečně jistý a co je potřeba konkrétně u něj zlepšit. Praxe však bývá taková, že se na cvičišti sejde výkonově naprosto různorodá skupinka, která má navíc k dispozici pouze omezený čas. Nicméně téměř na každé trati i kombinaci se dá najít nebo jednoduchým přesunem vyrobit vhodná a přiměřená náplň cvičební hodiny pro týmy různých úrovní. Chce to jen trochu praxe, zkušeností a přemýšlení. Pro výcvik štěňat je však rozhodně vhodnější vyčlenit samostatnou hodinu, jejich tréninkový program je zcela odlišný a špatně se kombinuje s týmy, připravujícími se na závody.
Náplň hodiny si připravíme předem a promyslíme si, co budeme cvičit. Nejsme-li ještě příliš zkušení agiliťáci, doporučuji stavět parkúry stažené z internetu a tratě, které se už někde běhaly. Stavíme buď celé parkúry anebo si z nich vybereme pouze ty sekvence, které jsou pro naši cvičební skupinu zajímavé a přiměřené. Před každým během si sekvenci několikrát projdeme a důkladně promyslíme, kudy svého pejska a jak budeme navigovat. Na tréninku si vyzkoušíme všechny možnosti, které nás napadnou, abychom si udělali představu, které vedení je v daném místě pro náš tým nejefektivnější. Jestliže se něco nedaří, zřejmě jsme udělali nějakou chybu, před dalším pokusem je dobré popřemýšlet, v čem jsme chybovali a jak našemu partnerovi lépe přiblížit naše představy. Zbytečným opakováním chyb ztrácí pes důvěru v naše vedení, energii a rychlost a pro agility méně zapálené jedince by to mohlo znamenat i naprostý konec agilitní kariéry.
Čím déle se pohybuji ve světě agility, tím více rozdílných přístupů a tréninkových metod poznávám. Někteří trenéři preferují běhat napřed celé kombinace či parkúry a tím zjistit, v čem má tým ještě rezervy. Pak následuje rozdělení tratě na krátké sekvence, pilují se detaily a zkouší se různé způsoby vedení. Jiní zase napřed seznámí týmy s obtížnými místy kurzu formou krátkých úseků a teprve po jejich zvládnutí následuje pokus o celou trať najednou. Samostatnou kapitolou je stavění a nácvik technických prvků, kdy nacvičujeme precizní provedení určitých kombinací, za použití pouze několika překážek. Procvičenou techniku pak přeneseme a zakomponujeme do celé tratě. Psi se mezi několika překážkami dokážou snadněji soustředit a mnohdy nás ohromí svou technickou vybaveností, jakmile ale přidáme další součásti parkúru, můžeme být překvapeni, kam se skvělá technika našeho psa poděla. Častou chybou je, že si na tréninku stavíme stále stejné prvky, a mnohé ze získaných dovedností zapomínáme procvičovat. Zde je seznam, co bychom měli v pravidelných intervalech se svými pejsky trénovat:
Všichni známe poučná a bezesporu pravdivá hesla typu Štěstí přeje připraveným či Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Víme, že bez kvalitní přípravy to prostě nejde, úspěšná agilitní budoucnost čeká pouze na precizně připravené týmy. Mnozí z nás však nemají úplně jasnou představu, jak by měla jejich příprava na závody vypadat. Máme-li to štěstí, že trénujeme pod vedením zkušeného trenéra, který podle momentální formy citlivě a odborně určuje náplň tréninkové hodiny, máme velkou výhodu.
Mnoho agilitních nadšenců však takovou možnost nemá a často jsou ponecháni vlastnímu úsudku a experimentování, co je potřeba a jak intenzivně cvičit. Jak by tedy měl trénink vypadat? Nejefektivnější je samozřejmě forma individuálního tréninku, kdy má tým možnost trénovat přesně to, v čem si ještě není dostatečně jistý a co je potřeba konkrétně u něj zlepšit. Praxe však bývá taková, že se na cvičišti sejde výkonově naprosto různorodá skupinka, která má navíc k dispozici pouze omezený čas. Nicméně téměř na každé trati i kombinaci se dá najít nebo jednoduchým přesunem vyrobit vhodná a přiměřená náplň cvičební hodiny pro týmy různých úrovní. Chce to jen trochu praxe, zkušeností a přemýšlení. Pro výcvik štěňat je však rozhodně vhodnější vyčlenit samostatnou hodinu, jejich tréninkový program je zcela odlišný a špatně se kombinuje s týmy, připravujícími se na závody.
Náplň hodiny si připravíme předem a promyslíme si, co budeme cvičit. Nejsme-li ještě příliš zkušení agiliťáci, doporučuji stavět parkúry stažené z internetu a tratě, které se už někde běhaly. Stavíme buď celé parkúry anebo si z nich vybereme pouze ty sekvence, které jsou pro naši cvičební skupinu zajímavé a přiměřené. Před každým během si sekvenci několikrát projdeme a důkladně promyslíme, kudy svého pejska a jak budeme navigovat. Na tréninku si vyzkoušíme všechny možnosti, které nás napadnou, abychom si udělali představu, které vedení je v daném místě pro náš tým nejefektivnější. Jestliže se něco nedaří, zřejmě jsme udělali nějakou chybu, před dalším pokusem je dobré popřemýšlet, v čem jsme chybovali a jak našemu partnerovi lépe přiblížit naše představy. Zbytečným opakováním chyb ztrácí pes důvěru v naše vedení, energii a rychlost a pro agility méně zapálené jedince by to mohlo znamenat i naprostý konec agilitní kariéry.
Čím déle se pohybuji ve světě agility, tím více rozdílných přístupů a tréninkových metod poznávám. Někteří trenéři preferují běhat napřed celé kombinace či parkúry a tím zjistit, v čem má tým ještě rezervy. Pak následuje rozdělení tratě na krátké sekvence, pilují se detaily a zkouší se různé způsoby vedení. Jiní zase napřed seznámí týmy s obtížnými místy kurzu formou krátkých úseků a teprve po jejich zvládnutí následuje pokus o celou trať najednou. Samostatnou kapitolou je stavění a nácvik technických prvků, kdy nacvičujeme precizní provedení určitých kombinací, za použití pouze několika překážek. Procvičenou techniku pak přeneseme a zakomponujeme do celé tratě. Psi se mezi několika překážkami dokážou snadněji soustředit a mnohdy nás ohromí svou technickou vybaveností, jakmile ale přidáme další součásti parkúru, můžeme být překvapeni, kam se skvělá technika našeho psa poděla. Častou chybou je, že si na tréninku stavíme stále stejné prvky, a mnohé ze získaných dovedností zapomínáme procvičovat. Zde je seznam, co bychom měli v pravidelných intervalech se svými pejsky trénovat:
- - skokové překážky a všechny jejich kombinace (dvojskok, trojskok, řady apod.)
- - náběhy do slalomu, samostatný slalom – v kombinaci s rozlišovačkou s tunely apod.
- - zóny – upevňovat a procvičovat za použití tunelů a dalších, na tratích často používaných, lákadel
- - procvičování všech druhů otoček – na čelo, za zády, křížení a další způsoby vedení psa
- - rozlišovačky – tunely, zónovky, slalom
- - vedení za překážkou – za kladinou, za skočkou, za tunelem, za slalomem, práce na dlouhou ruku
- - stahovačky kolem bočnic – práce v těsné blízkosti psovoda
- - stůl
- - zatáčení psa za rovným tunelem
Pokud nám některý z prvků zabere více času, než jsme předpokládali a nepodaří se nám zvládnout výcvikovou hodinu podle plánu, necháme zbytek úkolů napříště. Jak postupuje výcviková hodina, jsou psi již méně pozorní a ubývají jim síly. V závěru tréninku se tedy raději nepouštíme do nějakých obtížných kreací, na závěr zařadíme nějakou běhavou, radostnou a pro psy snadnou sekvenci. Vždy je lepší skončit o něco dříve, než se na psu projeví první známky únavy. Unavený pes nemůže podat stoprocentní výkon a většinou pak zabředneme do série chyb, které už nejsme schopni opravit. Pokud takováto situace nastane, necháme psa překonat jeho oblíbenou překážku – např. tunel, vydatně ho pochválíme a vezmeme si z toho ponaučení pro příště.
Pro náš růst a vzdělávání je velmi užitečné účastnit se seminářů a intenzivních tréninků rozličných trenérů a závodníků, kteří nás oslovili svým agilitním uměním. Agility je pestrobarevný sport, metod, které vedou k cíli je velmi mnoho a každá z osobností agilitního sportu nám může být nápomocna v našem dalším vzdělávání.
Ať už máme nebo nemáme k dispozici pravidelný tréninkový dohled, přesto je ale hlavní zodpovědnost za výcvik našeho psa především na nás. Nikdo jej totiž nezná tak jako my, nikdo nedokáže tak dobře rozpoznat první příznaky, kdy by se pro něj zábava mohla stát únavnou činností. Máme-li nějaký větší výcvikový problém, je dobré jej konzultovat se zkušenými osobami, nicméně nevzdávejme se ani vlastního úsudku. Nejlepší řešení mnohdy nalezne majitel psa sám, protože dokáže lépe než jiní odhadnout, která metoda je vhodná právě pro jeho psa, jehož povahu a reakce zná do nejmenších detailů.
Na dnešní tréninkové trati si můžeme ověřit pozornost psa, jeho zóny, slalom, procvičíme zde skokové variace s rozličnou obtížností a s malou úpravou ji můžeme použít i na sekvence pro méně pokročilé týmy. Příště si povíme o tom, jak významnou roli hraje v naší agilitní kariéře trenér a s jak rozdílnými přístupy k tréninku se můžeme v agilitním výcviku setkat.
